Kromě zábavných obrázků na internetu se jedná o celkem vážnou věc, kterou by zejména například Orwell určitě nesnesl, ani kdyby ho nutili. Už jen pro něj představa, že jsou všude kamery a snímače byla nepředstavitelná a že lidé raději věří faktům předkládaným než ověřovaným, to je snad ještě horší než krádež části soukromí. Je třeba si ale nalít trochu horkého nápoje nebo kávy a společně si vlastně tak nějak vyjasnit, jak to s tím sledováním na internetu vlastně je.
Co vlastně společnosti ve vašich konverzacích hledají?
O čem se to všechno točí, to jsou vlastně klíčová slova. Na základě jejich identifikace v psaném slovu se poté přichází s podnětem marketingu, který vám začne podsouvat takový obsah, který si údajně společnost myslí, že byste mohli upotřebit. Budou se zaměřovat zejména na:
- Produkty
- Lokality
- Služby
- Hledané výrazy
- Hledané otázky
- Posílaný obsah
- Obrázky
- Videa
- Dokumenty
To vše si od vás, samozřejmě s vaším povolením, společnosti „berou“, výměnou za to, že vám poskytují dostatek konformity a pohodlí. Vy tak sice obětujete kousek vašeho soukromí, ale to se vám za úplatu vrátí v jistém směnném obchodě za nějakou službu – například rychlejší vyhledávání, upravení reklamních sdělení tak, abyste našli to, co hledáte, snadněji apod. Nejde tak ani o to, že by se snad někdo zaobíral vašim textem a po nocích četl vaše zprávy. Všechno to probíhá na základě nějakého algoritmu a AI, která projíždí veškerý obsah a analyzuje, co se dá použít.
Je to skutečně tak cenné, abychom to chránili?
Jedná se o ty údaje, které o nás společnosti vědomě/nevědomě sbírají. Vesměs nejde o nic strašného ani důležitého, většinou jsou to, alespoň pro nás, nepotřebné informace, které byste klidně sdělili nějakému tazateli na ulici, když by se vás zeptal, odkud právě jdete a jestli jste si něco nekoupila. Samozřejmě, že někomu to může vadit a to je potom namístě udělat takové kroky, abych se vyvaroval co nejmenší pozornosti.