Většina běžců jsou egoisté. Nemyslím v osobním životě, ale v tom sportovním. Rádi bychom totiž běhali dál, rychleji a to v co nejkratším čase od doby, kdy zahájíme trénink. Opravdu jen málokterý vyznavač běhu může s klidem říct, že běhá rád pomalu. Přitom „pomalost“ je základním odrazovým můstkem k vytříbení vašich vytrvalostních, ale i tempových schopností! Proč je tak důležité naučit se běhat pomalu?
S rostoucím tempem totiž stoupá vaše tepová frekvence. A čím více musí srdce pracovat, tím více potřebuje kyslíku. A čím více krve vyžene do těla, tím méně kyslíku v ní zůstane pro svaly. A tak se stane, že svalstvo, místo toho, aby spalovalo cukry a tuky efektivně, bude pracovat anaerobně (bez přístupu kyslíku). A tím se vytrácí energie. Aerobní (TF cca do 65% maxima) spalování totiž vytvoří z oněch jmenovaných zdrojů až 4 krát více energie, než anaerobní. Tím pádem můžete běžet déle při stejné intenzitě.
Zároveň pomalý běh dává tělu více času a prostoru pro adaptaci na narůstající zátěž. Takže zaprvé uběhnete více, ale zadruhé také budete lépe regenerovat. Při anaerobní práci totiž ve svalech prudce narůstá obsah laktátu (kyseliny mléčné), který, pokud je ho ve svalech nadmíra, nedovolí svalovým vláknům dál čerpat energii. Nastane vyčerpání. Navíc dlouho trvá, než se ze svalstva vyplaví (nikdy se nevyplaví všechen, jelikož určité množství je fyziologicky adekvátní).
Zpomalit by měli i zkušení běžci. Z analýzy tréninků několik profesionálních běžců vyplývá, že i tito mají ve svém plánu jeden dlouhý pomalý výběh týdně. Dopomáhá jim k regeneraci. Takže pokud jej používají profíci, tak proč ne vy? Nechte své ego v pracovní obuvi, a když si nazouváte běžeckou, držte se záměrně a pokorně v nízké intenzitě. Stydět se nemusíte, vy už totiž víte, proč neběžíte jako v závodě.
Trénink běžce by měl být především pestrý. A o tempu to platí dvojnásob. Víme už, proč zpomalit, ale stejně důležité jsou tréninky intervalové, v kopcích, sprinterské atd. Pomohou vám udělat váš plán zábavným a plně efektivním!