Každým rokem čím dál více lpíme na těch tradicích a křesťanských hodnotách, pojďme si tedy připomenout, jak by tedy ty Vánoce vypadat měly a jak vypadají. vám ukáže nějaké zvyky a obyčeje, které se tak trochu vytratily z českých domácností.
A) Velké dary x štědrost
S Vánocemi si spojujeme hlavně čas dárků. Mít Vánoce bez dárků, to je jako pít pivo a nenadávat přitom na Kalouska – to prostě nejde. Nalijme si proto čistého vína. Kdo chce mít pořádné Vánoce, ten musí mít pod stromečkem minimálně novou televizi a běda, jak tam nebude něco moc pěkného, co hned druhý den vyhodíme. Nějaká slova o střídmosti, štědrosti, duchovních zážitcích? Nebo snad alespoň o Štědrém dnu přispět na charitu či ty české seniory? No tak to teda vůbec ne. Darovat přeci znamená darovat jedině dárky svým blízkým, abyste měli zase na rok pokoj. Nebo obdarovat partnera dárkem, který jsme sami chtěli.
B) Tradiční zvyky x tradiční sledování televize
Vánoční mše, modlitba, nějaké ty koledy, lití olova, příjemný čas strávený s rodinou. To všechno zní krásně. Jenom kdybychom skutečně byli křesťané, uměli nějakou modlitbu, znali nějaké koledy, věděli, že se dá olovo lít jinam než na skládku a možná, kdybychom se nepokoušeli rozhádat ještě před večeří, mohli bychom mít přesně takové Vánoce. Ale trávit čas spolu, to je dneska příliš. Lepší jsou raději ty pohádky v televizi. Je klid a nikdo neruší od toho svátečního klidu, že ano.
Není třeba si nějak nalhávat. Ty pravé Vánoce jsou skutečně o něčem jiném než o tom, že se všichni přecpou. Byť nás o tom převážně poučují reklamy v televizi a vánoční filmy, někdy bychom měli zažít i jiné Vánoce. Zkuste se zajít podívat do města. Navštivte někoho jiného. Uvidíte, že se význam Vánoc drasticky změní po zkušenosti, kdy dopřejete Vánoce i někomu, kdo by je jinak nejraději přešel. Jak se říká: „Nikdo by neměl být o Vánocích sám“. Často je nutné přeskočit jakýsi ostych a možná i trochu kuráže, ale budete mít mnohem lepší pocit než u televize a při rozbalování dárků, které jste ani nechtěli.